Na dnešním plenárním zasedání MOPP vypukla lehká přestřelka mezi přítomnými zástupci veřejné správy a byznysu o tom, kdo je více postižen současným překotným světa během. Legislativní smrště zákonných paskvilů a střídání mocných u korýtek na straně jedné. Boj o zákazníka v globální konkurenci a dopady lokální legislativy navíc. Přežití nemají zaručeno ani jedni ani druzí. První proto, že se mohou kdykoliv znelíbit, druzí proto, že jim svět může kdykoliv přichystat neřešitelnou situaci.
Slovo flexibilita skloňované v souvislosti s přínosy BPM je zajímavé dvakrát. Samozřejmě především jako výsledek - můžeme být schopni reagovat včas (či dokonce předstižně) na okolí i možnosti. Druhá rovina je flexibilita jako osobní připravenost nebo mentální naladění nás osobně. Tam už toto slovo může dostat až pejorativní kontext - naše schopnost se přizpůsobit musí narazit na meze naší páteře.
Ono slovo flexibilita není v osobní rovině příliš vystihující ani vhodné. Jde spíš o otevřenost, nikoliv schopnost se zkroutit pod vlivem okolí. Otevřenost podnětům, ať přichází odkudkoliv, odblokovávání stereotypů a škatulkování.
BPM jako manažerská disciplína připravila pěknou zkoušku flexibility našemu školství - vyžaduje totiž, aby člověk zvládl současně přinejmenším tři její základní součásti: ekonomii, psychologii a IT. Což se učí pokaždé jinde a jinak, málokde ve vzájemném kontextu.
Příspěvek byl poprvé publikován před dvěma roky.