Co dělá účelnost procesů obtížně měřitelnou, je především nutná komplexnost pohledu. Nestačí se dívat jenom na splnění potřeb v řetězci tvorby přidané hodnoty přímo navazujícího (interního) zákazníka. Vezměme si například opět již zmíněné účto, třeba tentokrát jeho část (scénář) účetnictví dodavatelů, které úzce váže na subproces likvidace faktur z procesu nákupu. Pokud nevyřešíme bezpapírový průchod (faktury nebudeme dostávat ve formátu, který umíme načíst), nebudou automatizovaná pravidla pro formální kontrolu a pro automatickou akceptaci faktur při shodě všech podstatných náležitostí mezi objednávkou, dodacím listem a fakturou, nebude jasné workflow schvalování při zjištění odchylek včetně ošetření výjimek, nebudou-li v objednávce již uvedena pravidla pro controllingové zaúčtování, nebude-li systém integrován s řízením plateb a cash-flow a současně pokud nezarazíme nákupy v hotovosti (místo nich nenasadíme platební karty), splníme možná základní výkonnostní ukazatele ukazatele účetnictví dodavatelů. /Protože těmi jsou např. průměrný počet dnů rozdílu mezi datem splatnosti a datem úhrady (benchmark = 0,5 dnů). Nebo včasnost měsíční uzávěrky (benchmark 1,3 dnů po skončení měsíce)./ Ale nesplníme výkonové ukazatele třeba controllingu nebo nákupu nebo finančního řízení. Ukazatele účelnosti jsou tedy ty ukazatele, které měří, jak proces splňuje požadavky dobré praxe - nejen ze svého hlediska, ale i z hlediska souvisejících (nejen navazujících) procesů. Zdálo se vám to dneska složité? Není divu. Tak si to namalujete a nasimulujte. A pozorujte chování celého systému. End-2-end procesů. A pak teprve něco měřte.
Příspěvek byl poprvé publikován před dvěma roky.