Do ucelenějších projektů řízení rizik se společnosti pouští ze 3 důvodů. První možností je ten, že rizika jsou pro společnost součástí jejího hlavního byznysu. Jde o všechny finanční instituce - od bank přes pojišťovny až po splátkové a leasingové společnosti. Druhou motivací pro spuštění projektu řízení rizik může být to, že nás některá rizika začínají nepříjemně ohrožovat nebo nám aspoň mohou zkomplikovat život. Třetí důvod je "pro jistotu". Sice se zatím nic mimořádného neděje, ale co kdyby.
U těch "co kdyby" rizik je velká potíž. S jejich kvantifikací. S odhadem jejich pravděpodobnosti i oceněním možné výše škody. U rizik, s nimiž má firma nějakou historickou zkušenost, jsou odhady přece jen snažší a reálnější (nejlepší zdroje dat o málo častých, zato pěkně škodících rizicích mají pojišťovny, které se právě jimi živí).
U projektů "pro jistotu" můžeme vidět dvě destruktivní tendence. První je snaha zmapovat rizika všechna, čím víc rizik, tím lepší projekt. Tendence druhá - velmi nepravděpodobná rizika raději nadsadit, ať je vidět, jak jsou nebezpečná. Tato rizika však mohou díky své obří škodě rozhodit celé ocenění rizik (stačí k tomu desetinka promile pravděpodobnosti) a poslat celou politiku řízení rizik pod drn. Protože nebudeme mít pro ní finanční zajištění.
Příspěvek byl poprvé publikován před dvěma roky.