Předevčírem jsem tu mudroval, jak český trh s procesním řízením sice expanduje do veřejné správy, ale že se tato opětovná vlna neobejde bez bolestí. Jedním z vedlejších efektů je neuvěřitelný propad ceny práce business konzultantů. Ti byli ovšem vždy chudí příbuzní svých kolegů, konzultantů ICT, zvlášť tam,kde se výrobci nějakého enterprise řešení dařilo se smluvními partnery udržovat řízený oligopol. I když zdánlivě měli občas EA a BA denní sazby stejné a v CZK/MD se ještě pracovalo jako v hlavní jednotce projektů.
Procesní konzultant totiž musel ve vlastní režii provádět docela mohutný presales, protože bez osvíceného zákazníka nebylo prodeje. A tuto edukaci za něj žádný obchodník udělat nedokázal. Na rozdíl od takového třeba ERP, kde byla funkcionalita prodávaného systému i benefity u všech zákazníků takřka stejné, což šlo ještě šikovného obchodníka (časem) naučit, identifikovat správnou příležitost pro BPM v řízení podniku znamenalo pochopit podstatu podnikání zákazníka, rozeznat aktuální úskalí a moderovat očekávání managementu tam, kde BPM mohlo účinně pomoci. Což bylo pokaždé jiné i v úplně stejné branži.
Druhou odlišností business konzultantů od jejich aplikačních kolegů byla postradatelnost. Když se jednou podařilo zákazníkovi prodat systém, dlouho se bez specializovaných konzultantů neobešel. I velcí zákazníci s vlastními kompetenčními centry ve snaze udržet krok v IS s pokrokem podnikání museli využívat externích či úzce specializovaných kapacit. Nebo pomohla ze strany druhé chytrá release politika výrobců. Nakonec i vývojáři systémů ve vlastní režii časem zdivočeli, vymkli se vhodně nedokumentovanými funkcemi kontrole a stali se nepostradatelnými. Což bylo ještě horší, neboť zde panoval již přísný znalostní monopol.
Zato business konzultant byl ze své podstaty ohrožený druh odpradávna. V očích jedněch suploval nedostatečně kompetentního manažera, jiné úrovně řízení svou prací přímo ohrožoval, protože je likvidoval jako zbytné či zbytnělé. Takže byl poradce použit pouze pro vyřešení konkrétně vymezeného problému a při první redukci nákladů padal za oběť on i jeho dílo. Proč udržovat procesní model, když se podle něj stejně neřídí, natož předstižně (nejdřív model, pak teprve realita).
Jó, časy se mění. A ty, kdy se vydělávalo od železa přes licence až po maintenance a k tomu teprve implementační a customizační služby, jsou nenávratně pryč. Drsná licenční a údržbová cenová politika některých producentů sice ještě přetrvává a jen se stává rafinovanější, ale stejně marně vzdoruje technologickému vývoji. A jsme u virtualizace, cloudů a podobně neuchopitelné směsi infrastruktury.
První, kdo přichází o zisky případně o práci jsou hardwéráři. Nákup fyzických komponent se centralizuje, velcí zákazníci už jsou poučení, neboť jsou často přímo z branže a nenechají se ošulit newspeakem. A tak se vybaveni hlubokou znalostí IT tlačí na místa systémových adminů. I ti přichází u řešení hostovaných ve vyšších vrstvách přichází o část práce a stávají se proto z nich výteční aplikační konzultanti nebo manažeři vývoje. A protože konsolidovaný trh všechny neuživí, ti nejlepší ICT konzultanti se snaží pochopit i business, kterému má řešení sloužit a tím se stávají přes EA architekty architekty BA. Což sice měli být samozřejmě dávno, jenže nemuseli.
Udělal jsem sice v popisu tržní situace několik docela velkých zkratek a dopustil se ošemetných zjednodušení. Já vím. Však také tato úvaha neměla jiný cíl, než nastartovat úvahy vaše.