Takže máme nyní v aktivním pohybu obě strany trhu BPM.
Na straně poptávky se objevuje množství nových příležitostí pro BPM, které nám generují evropské peníze i v oblastech dosud procesně panenských. A tedy bohužel pro takovéto projekty v prostředí nepřipraveném. Strana poptávky také musí v souladu s regulemi čerpání € umět definovat exaktní kritéria výběru nejlepšího. V kontextu všelidového vnímání všudypřítomné korupce je cena jako majoritní kritérium ideální.
Na straně nabídky je přetlak, neboť do role BA je možné obsadit i nevytížené EA, kterým práci berou jejich bývalí kolegové ze spodních vrstev ICT. Další volné konzultační kapacity přichází od zákazníků, kde už podobné projekty dříve proběhly. A protože BPM se už na pár školách pár let vyučuje, je možné s šikovnou znalostní podporou do hry o cenu nasadit i zelenou sílu. Nebo zkusit využít procesní projekt jako dvířka k projektu většímu a procesní předkrm zadotovat.
Takže současný tržní paradox, kdy při prudkém nárůstu poptávky závratně padají ceny, má docela reálné vysvětlení - nabídka opět převyšuje poptávku.
Poznámka pod čarou: Pár kolegů z branže reagovalo na můj rozbor pádu cen projektů BPM úplně stejnou připomínkou. Úplně jsem prý pominul možnost, že díky nadstandardním vztahům se zákazníkem dodavatel nabídne nereálnou cenu, ale předem ví, že si to vybere na lukrativních vícepracích. Tuto specifickou podvariantu 2 - BPM jako preakvizice pro další projekty - jsem opravdu nezmiňoval. Nemyslím si totiž, že u projektů spolufinancovaných ze SF je cesta k většímu rozsahu víceprací nějak snadná. Natož aby si někdo dovolil drobit dodávky.
Spíše je okrajově využívána podvarianta 2C, kdy u zákazníka je nasazeno nějaké omezené a přitom neotevřené BPMS řešení, takže klient, který chce dál model využívat i po projektu, potřebuje nakoupit tučnou enterprise verzi a k tomu profi podporu. Protože odmigrovat na jinou platformu jde jen s obtížemi.