No přece sám zákazník. Protože už ho moc nepotřebuje. Má totiž k dispozici zdarma širokou paletu modelovacích nástrojů a jednoduchou univerzální notaci BPMN. Nikoliv již vysoce sofistikovaný nástroj s pořizovací cenou s 5 a více nulami na konci. S nejméně desítkou typů modelů, které se musí naučit, aby mohl začít pracovat. Dnes se modelování naučí za pár dní v několika videokurzech a další poučení najde v diskusní komunitě, která se okolo každého takového nástroje vytvoří.
Zákazník dnes procesy může mapovat úplně sám. Zadarmo. Tedy skoro zadarmo. Za vnitřní náklady, které se nemusí (moc často) obhajovat.
Jsou tři malá úskalí. Prvním z nich je, že člověk, který chce modelovat procesy, musí mít analytické myšlení. Strukturované vidění světa. Což nebývá pravidlem, pokud pochází z business oblasti. A naopak pravidlem bývá, pokud je z interní IT komunity.
Druhým požadavkem je, že musí rozumět logice podnikání, musí pochopit tok přidané hodnoty. Což se daří byznys lidem. Méně však lidem z IT, kterým hodnototvorný tok snadno splyne s tokem informačním.
Posledním a klíčovým požadavkem je, že na to musí mít čas a prostor. Protože naučit se mapovat procesy bez předchozí zkušenosti a na bílý papír, dá hodně práce a jiná technika než "pokus - omyl" zde neexistuje. A navíc - dostatek volného času na takovéto "hraní" nebývá ve firmách dopřán těm schopným. Ti naopak sotva funí pod úkoly i v prostředí takřka neřízeném, jako je government. Protože jim to prostě nedá a těch výzev okolo nich je nepřeberně.
Zde je nutné zmínit ještě riziko jiné, skryté. Pokud už se najde interní pracovník, který splňuje výše uvedené, a ten se naučí modelovat, analyzovat a zlepšovat, stane se brzy vnitřně velmi neoblíben, protože narušuje zavedené pořádky a dělbu moci. Zároveň rázem stoupne jeho cena na trhu práce. Takže je jen otázkou času, kdy odejde ke konkurenci nebo rovnou přemnoží řady BA v nějaké konzultační firmě.
A tak výše uvedená 3+1 úskalí BPM samoobsluhy opravňují přetrvávající existenci nás, externích business analytiků. Neboť zvládáme profesionálně BPMS nástroje, většinou i několik a umíme tedy posoudit, který z nich je v daném případě pro řešení problému zákazníka a ochranu jeho investic nejvhodnější. Neboť dobrý business model je znalostním aktivem, které by po projektu nemělo vyhnít. Analytické myšlení je nám buď vrozeno, a proto jsme volili tuto branži, nebo jsme si ho alespoň částečně dlouhou praxí osvojili. I když připouštím, že výjimky mezi námi existují a konzultanty se zmatlaným viděním světa také potkáte. A do třetice - máme dokumentovanou bázi našich znalostí. Třeba konkrétně referenční modely příslušných procesů se zachycenou nejlepší praxí, takže nezačínáme na bílém papíře, ale odchylkujeme. Což jednak jde docela rychle, nepropletou se nám různé úrovně podrobnosti a dimenze řešení. Touto komparací navíc získáme exaktní podklad pro návrh zlepšení. A netrpíme provozní slepotou.
Takže sice stojíme nějaké ty peníze, které je nutno na projekt pracně vybojovat a zdůvodnit, ale důsledným porovnáním všech nákladů, i těch v režiích skrytých, vyjdeme laciněji. A k cíli se dostaneme o mnoho dříve. Proto také můžeme garantovat výsledky za pevnou cenu. Někdy.