Je zajímavé, jak někteří lidé při návrhu cílového designu dovedou oscilovat mezi extrémy v mimořádně vysoké frekvenci. Nedávno jsem na jednom workshopu zažil, jak pracovník středního věku nejprve prohlásil, že navržená změna je neúměrně radikální a za necelých 5 minut nato, že vlastně o žádnou změnu nejde, že je to jen zanedbatelná korekce. A po hodině předvedl totéž ještě jednou dokola. Přitom jde často o lidi mimořádně schopné a nezaslepené. Teprve o dost později mi došlo, co vede k tak náhlým změnám v hodnocení. Totiž to, zda v té chvíli bere dotyčný v úvahu jen vlastní průběh procesu nebo celý jeho kontext - změnu systému jeho řízení a dopady, které to vyvolá.
Příspěvek byl poprvé publikován před dvěma roky.