Byl jeden převeliký podnik. Měl několik po zemi spoustu roztroušených závodů a každý z nich měl svůj vlastní nákup, personální služby, účetní a daňaře, údržbáře zařízení i areálu a samozřejmě své vlastní IT oddělení s vlastními aplikacemi. Ony ty závody nedělaly tak úplně totéž ba ani společně nevytvářely homogenní navazující a zhodnocující řetězec. Přesto spoustu informací nejen navzájem sdílely, ale dokonce řada end-2-end procesů procházela více závody. Když vrcholový management vymyslel nový produkt, hned se toho některý ze závodů ochotně ujal. Přijal lidi, naplánoval činnosti, zajistil si na všechno peníze v rozpočtu, nechal vyvinout informační systémy, vytrénoval lidi. Lidí bylo však pořád málo, protože procesy vznikaly a měnily se chaoticky, výše postavení pracovníci lpějící na tradicích seděli pevně na svých židlích a metodou znalostních monopolů uměli odstavit ze hry i úsporné nápady vrcholových manažerů. K zákazníkům se chovali všichni zaměstnanci podniku lehce arogantně, protože to, co podnik dodával, se jinde na trhu koupit nedalo.
Ten podnik dosud nezkrachoval. Otázka do pléna - jak se onen podnik jmenuje?
Příspěvek byl poprvé publikován před dvěma roky.